Na začátku jsem hledala různé prostředky jak vyjádřit agresi, proces deformace, násilí. Skončilo to u obrysů a perforací. Můj hlavní zájem v těchto pracech je perforace. Přemýšlela jsem o různých způsobech, jak tu perforaci uskutečnit. Možnost pálení mi přišla zajímavá. Časem mě začalo fascinovat, do jaké míry můžu mít kontrolu nad cigaretovou stopou. Něco, u čeho bych nečekala, že mě tak osloví.
Hledala jsem několik způsobů jak to vyjádřit. Formát pro mě bylo velmi těžké určit. Práce s experimentem mi umožnila uvolnit svoji tvorbu a potom pro bylo jednodužší na tomto základě stavět. Při konzultacích mi bylo navrženo, abych pracovala místo ve velkých rozměrech s menšími, kvůli zachovaní idee agrese. Vetší perforace pusobí agresivněji na menším plátne než malá tečka na velkém prostoru, ale zase působí více kresebně. Také jsem hledala formát, který by lépe vyjadřoval akt agrese. Kvůli kontrastu jsem hledala zase jiné materiály, které by tutéž myšlenku pomohly vyjádřit. Tak jsem skončila u velmi jemných pláten, dětských peřinek, prostěradel, plen, atd.
Zároveň jsem se nechtěla vzdálit figurálnosti, alespoň prozatím necítím že bych se jí mohla vzdálit. Připadalo mi nezbytné zachovat obrysy člověka nebo lidí v mých dílech. Tím, že jsem pracovala s dětskými peřinkami, jakoby se tu zobrazovali i jejich původní majitelé, což mi nepřipadalo jako špatný nápad. Skoro všechny látky, které mám k vystaveny jsou použité, a původní majitelé už vyrostli z dětských peřinek a deček. Tímto způsobem cítím, že lidé jsou zde zobrazeni ve své dětské fázi, čisté fázi, která kontrastuje s agresí- vs. dětství. Což nebylo úplně planované, vzniklo to hrou. Moje série zacala náhodně, jako výsledek hry s materiálem, reflexí o minulých majitelích - objektu, co používám, ale v záverečné fázi cítím, že spojení, které je výsledkem mé hry, provokuje ješte vetší kontrast, než jsem čekala, z cehož mám radost.
U některých děl, hlavně těch experimentálních, mě hodně bavila nahodilost jejich vzniku. I když jsem měla načrtnuté linie, po kterých měla stopa cigaret vést, v některých případech bylo nemožné tuto stopu ovládnout. Přestože jsem si dílo idealizovala, musela jsem se srovnat s neovladatelností materiálu, a do určité míry vlastní vůlí materiálu. Měla jsem načrtnuté linie, nebo cestu, po které stopa cigaret měla vést, ale nečekala jsem, že z té cesty několikrát uhnu. Po počátečních pokusech o zanechávání stop cigaret na papíru, jsem zkoušela, do jaké míry jsem schopna tyto stopy ovlivnit. Z těchto pokusů vznikla experimentalní díla, kompozice, které pro mě mají velmi zajímavý rozměr.