Během semestru jsem měla chuť pracovat s tělesností, pracovat s figurou či portrétem. Začala jsem portrétováním jedné dívky. Při malbě, mi prišla zajímavejší práce s detaily těla a záhyby kůže. Kůži vnímám jako velice zajímavý a nám blízký materiál. Zajímá mě jemnost materiálu, křehkost kůže, její různé odstíny, textury, které se v ní vyskytují. Čím dál více mě zajímala tématika jemnosti pokožky a napínání těla. Napjatost bytí ve vlastním těle, ve vlastní kůži. Napjatost, kterou cítí hlavně ženy.
Pracovala jsem hodně s fotografií a sbírala různé „vzorky“ pokožek a jamek, dále jsem měla jako referenci videa, které jsem natáčela. Videa mi pomohla zachovat pohyb napětí, který jsem potom mohla do obrazu lepé vkládat. Také jsem se cítila silně ovlivněna pracemi Doroty Sadovské.
Čtverec umožňuje do jisté míry glorifikovat tak malý a delikátní bod. Hlavní je zobrazit jamku, tu malou propast mezi klíčními kostmi, ten malý bod, kde začíná krk, která se prohlubuje a natahuje opakovaně. Při dechu se neustále napíná kůže po celém torzu a nejvíce je viditelná v oblasti výstřihu. Z výstřihu jsem vybrala jen malý čtverec, kterým je oblast jamky. Pravda je, že s geometrických tvarů mě čtverec vždy ve své jednoduchosti i harmonii lákal, mám náklonnost k tomuto tvaru. V tomto případě také vyhovuje ideálnímu zobrazení tak křehkého bodu.